Pepa (nop) mi přinesl ukázat tři elektronkové audiony. Všechny vynikají precizním provedením. Dostaly se k němu podivnou cestou. Jediné co ví, že byly jako pozůstalost po panu Olmerovi snad z Českého Brodu. Nic víc. Nedalo mi to a musel jsem je nafotit a podělit se o ně s vámi Pokud by někdo věděl něco víc o autorovi těchto přijímačů, napište mi prosím. Adresa e/m je na stránkách vlevo nahoře.

Největší z audionů. Čtyři elektronky bez označení typu. Střídavě mají označení výrobce, symbol kontroly (BAL-Bauaufsicht Luft), říšskou orlici, nápis Wehrmacht ale typ nikde žádný. Podle mne by to mohly být bateriové RV2,4P45.

Precizní práce, je vidět, že audion byl vyráběný pečlivě a s láskou.

Jako zdroj předpětí pro elektronky sloužila knoflíková baterie.

Hezky provedené cívky. Vzhled přesně jako ze čtyřicátých let minulého století.

TEXT

Druhý, dvouelektronkový audion je vyjímečný svým laděním. Místo obvyklého otočného kondenzátoru se ladí kulovým variátorem. To je v této kategorii přijímačů skutečně unikát. Elektronky jsou jako v předešlém případě bez označení.

Nakonec to nejzajímavější. Dvouelektronkový audion osazený "syrečky". Tak se v hantýrce těmto elektronkám říkalo. Tady byla byla použitá bateriová varianta RD24Ta, se žhavením 2,4V. Ostatní parametry zůstávají stejné jako u známé RD12Ta se žhavením 12,6V. Ta byla použitá ve vysílači RDS-66 (Duha) pro pásmo 360 až 390 MHz s výkonem 1W. Proto je použití tohoto typu ve středovlnném audionu velice překvapující. Myslím, že se bateriová verze syrečků u nás ani nepoužívala. V katalogu [1] je označená jako "Wehrmacht Röhren".

Jenom pro ilustraci, vpravo vysílač z RD-66 kde je RD12Ta jako sólo oscilátor. Dosah až 40km. A tohle je v audionu! Neuvěřitelné.

Přílohy, literatura, odkazy
[1]	Electron Tube Data sheets

Přílohy, literatura, odkazy