0313 Regulace síťového napětí

V rámci úspor průřezu vedení se zvedlo síťové napětí z 220V na 230V, to je o 4,5%. Co ale můžeme doma očekávat a jaké jsou ale povolené odchylky?

Za normálních provozních podmínek musí být napětí v síti v povolené toleranci ± 10 %, tj. napětí může být v rozmezí od 207 V do 253 V. V této toleranci musí být 95 % průměrných efektivních hodnot napájecího napětí v měřících intervalech 10 min. během každého týdne.
Pokud si vezmeme kalkulačku, zjistíme, že týdně může být 8,3 hodiny mimo toleranci. Za rok to dělá 433 hodin. Síla, co?

Dnes se zřejmě výrobci mimo špičku snaží udržet napětí na horní hranici povolené tolerance. Jasné, čím vyšší napětí, tím vyšší proud, tím vyšší odebraný výkon a vyší tržby. S tím nic nenaděláme. Je tu ale jeden nepříjemný dopad. Pokud uvažujeme jako základ napětí sítě 220V~, je v současném stavu horní povolená mez vyšší o 15%. To se pochopitelně projeví i na anodovém a žhavicím napětí elektronek, kde místo jmenovitých 6,3V dostaneme 7,2V a u napětí 12,6V to bude 14,5V. Příliš mnoho pro provoz, ale hlavně pro měření. Proto dnes některé elektronky při měření na BM215 zázračně ožijí při špatném nastavení síťového napětí.
Další problém jsou opravy historické elektroniky. U nich musí být napájecí napětí podle tehdejší normy. Také musíte měřit dobovými přístroji. Dnešními multimetry s vysokým vstupním odporem, vyšším žhavícím a anodovým napětím naměříte většinou něco úplně jiného než je uvedené v dokumentaci.

Jak síťové napětí regulovat?

  1. Každého asi napadne použití levné stavebnice tyristorové nebo triakové regulace. Tím si ale podstatně zasviníte kmitočtové spektrum v širokém okolí se všemi nepříjemnými důsledky.
  2. Regulační autotrafo (booster). Pro požadovanou regulaci zbytečně jemné a hlavně drahé.
  3. Kdysi se prodávaly a jsou i dnes dostupné v bazarech rezonanční stabilitátory síťového napětí. Ty ale bohužel na výstupu mají průběh, který jen vzdáleně připomíná sinusovku.
  4. Za optimální považuji autotrafo s přepínáním odboček. Tato autotrafa jsou robusní a mají voltmetr pro kontrolu výstupního napětí.

Jedno takové autotrafo s odbočkami a přiměřeným výkonem jsem koupil na Aukru. Obligátní postup. Vystříkat zarezlé závity sprejem WD-40, rozebrat na prvočleny, bednu vydrbat v prášku na praní, vyčistit kontakty u přepínače, střeva vymýt v lihu, přilepit vypadlé sklo měřícího přístroje, namazat a sestavit.

Co mne potěšilo, byl kuproxový usměrňovač (na bázi kysličníku měďného) u měřícího přístroje. Ano, je to "šváb" pod žlutou maticí. Kuproxové usměrňovače se používaly už od třicátých let minulého století. Vadily jim ale nejen chemické vlivy, ale i zvlhnutí. Proto se přestaly s nástupem germania vyrábět. Pravdou je, že se od těch dob nic s tak malým prahovým napětím ještě neobjevilo. Vidět ho dneska funkční, je skoro zázrak.
Měřící přístroj MP70 má sice stupnici, ale bez čísel. Správná poloha přepínače se nastavuje podle tenké červené čárky v druhé třetině rozsahu.

Na autotrafu nebyl žádný štítek. Odhadovat jeho výkon podle rozměrů jádra je dost ošidné. Lepší je změřit si průměr drátu vinutí na odbočkách rozdílové části. Průměr vodiče primární (rozdílové) části je: Proudovou hustotu σ volíme v rozmezí 3÷3,2 A/mm2. Při průměru vodiče 0,8mm vychází proud 1,6A, z toho průchozí výkon 350VA. To je pro moje účely dostatečný výkon i s rezervou.
Současné spotřebiče takovou regulaci nepotřebují, protože dnešní spínané zdroje si poradí bez problémů i s většími výkyvy. Přímo ze sítě už nesvítí ani žárovky.


Nebezpečí úrazu! Zařízení spojené s rozvodnou sítí. Může ho stavět nebo opravovat pouze osoba s příslušnou elektrotechnickou kvalifikací.