Postavit si dneska regulovaný zdroj anodového napětí je velice snadné. Největší problém může být se získáním síťového trafa. Ale i to se dá řešit nákupem levného elektronkového přijímače na Aukru. Já jsem koupil na Aukru nefunkční eleminátor Tesla T052. Z něj šla použít nejen skříň, ale i transformátor který má všechna potřebná napětí, tlumivky, použít šly i dvojité elektrolyty 32+32 µF - 450/500V. Ty jsou podle kódu vyrobené v roce 1960 a jejich kapacita se pohybovala v rozmezí 36,3÷41,7 µF. Bohužel se nejedná o stabilizovaný zdroj a regulace napětí pomocí děličů z drátových potenciometrů také není to pravé ořechové.
Zdroj byl značně humusoidní. Mastný lepkavý zakouřený povrch odolával mytí nejen v lihu, isopropylu nebo benzínu, nechytil se ani toluen. Po rozebrání jsem bednu a čelní panel vydrbat kartáčem v rozpuštěném prášku do automatické pračky. To zabralo perfektně.

Nyní jsou ve skříni jsou dva stejné zdroje 0÷250V. Jištění zdrojů je původními tavnými pojistkami. Protože zdroj T052 nemá žádné měření, Zabudoval jsem do připravených otvorů na čelním panelu dva analogové měřící přístroje s rozsahem 0÷300V. Pro libovolné řazení zdrojů není žádná část zdrojů spojená se zemním potenciálem.
Ze zdrojů je vyvedené za filtrem bez regulace a omezení napětí pro napájení elektronkových zařízení.

Na panel jsou vyvedená žhavící napětí: 4V/1,2A - 6,3V/5A - 12,6V / 0,6A. Jednotlivá žhavící vinutí transformátoru jsou oddělená, na zdířkách mají shodný fázový průběh a nechají se libovolně kombinovat. Shodné zdířky žhavení jsou na obou stranách panelu spojené paralelně. Ty ale při měření nepoužívám, protože se změnou napětí v síti z 220 na 230V~ (doma mám 236V~) se na nich zvedlo napětí z 4 na 4.6V, 6.3 na 7.5V a z 12.6 na 14V. Na vinutí pro žhavení dvou původních EZ81 je připojená jenom kontrolka provozu.
Vzhledem k širokému rozsahu regulace a absenci ventilátorů jsou IRF840 na velkých chladičích. Chladiče jsou na místech původních elektronek u ventilačních průduchů na boku skříně. Pod tranzistory jsou izolační podložky z keramiky AL₂O₃ ≠ 1mm. Jejich tepelný odpor je 0,3 K/W,

elektrická pevnost 1 kV. Tepelné přechody jsou pochopitelně ošetřené teplovodivou pastou.
Regulační potenciometry R5 a R6 jsou pro lepší nastavování desetiotáčkové. Jejich hodnota (100k) je nejvyšší jakou jsem v tomto provedení sehnal.

Zdroj jsem doplnil doutnavkovou zkoušečkou. Tu používám při testování elektronek. Jeden vstup zkoušečky je klasický s předřadným odporem pro zkoušku připojení elektrod (TEST R, Imax=0,7 mA~), druhý je přes odpor a kondenzátor který vyloučí stenosměrnou složku u testu na zkrat mezi elektrodami (TEST C, Imax=0,6 mA~). Odpory R1 a R2 je nutné zvolit podle použité doutnavky. Do patice od „telefonní“ doutnavky jsem zapájel doutnavku s diskovou elektrodou, její svit je podstatně větší. Při uvedených proudech je na doutnavce napětí 50,6 V~. To jenom na okraj. Podrobněji někdy jindy v článku o zkoušení elektronek.

Poznámka

Na obrázcích vpravo jsou ještě kombinované V/A= metry a zdroje pro jejich napájení. To již není pravda. Digitální měřící přístroje měly značnou chybu nejen na napěťovém, ale zvlášť na proudovém rozsahu. Letěly do šrotu a místo nich jsou přesnější (sic!) ručičkové voltmetry.