Vzhledem k tomu, že sekce projekty na mých stránkách mírně řečeno "trochu stagnuje", rozhodl jsem se zveřejnit pár fotek z mého nedávného snažení v oblasti vakuových konstrukcí. Protože se ve svém zaměstnání věnuji práci s celkem moderní technikou, snažím se volný čas směrovat spíše k technice archaické, která má od moderních konstrukcí navíc i trochu té vlastní duše. Takový integrovaný obvod má jistě mnohem více funkcí, možností, a zařízení s ním postavená mají nesporně i dokonalejší parametry, otázkou ale je, zda tyto špičkové parametry člověk vlastně potřebuje. Navíc, elektronka hřeje, svítí, po vypnutí se Vám ještě snaží chvilku něco našeptávat, a když je déle v provozu tak i trochu voní. To se té elektronce dá pak i ta mikrofoničnost snadno prominout, a i když se mi podařilo již několik moderních polovodičových součástek přivést do stavu kdy se chovají téměř jako elektronky - tj. hřejí a svítí, takové zařízení pak stejně většinou nefungovalo, nevonělo ale spíše smrdělo a o jeho špičkových parametrech už také nemohla být řeč.
Úvod
Níže uvedený popis neslouží jako návod ke stavbě. Fotografie jsou zde spíše pro potěchu oka a samotný článek slouží spíše jen jako lehký úvod do nostalgické elektroniky. Já bohužel nejsem v tomhle ohledu moc nadaný a tak se omezím spíše jen na popis samotné konstrukce obou přístrojků.
Do čeho to namontovat
Problém „na co to přidělám“ jsem u těchto menších přístrojků vyřešil nákupem hotových hliníkových krabiček od společnosti HAMMOND. Díky jejich poměrně široké nabídce lze vybrat krabičku pro šasí, která vyhoví jak s ohledem na mechanickou pevnost přístroje, tak rozměry. Jedná se o hliníkový tlakový odlitek o tloušťce stěny cca 2,5mm. Materiál krabiček se velmi snadno opracovává. Pro zhotovení větších otvorů (patice elektronek) používám klasickou stojanovou vrtačku s postupným vrtákem 6 -24mm odstupňovaným po 2mm. Je důležité na vrtačce nastavit co nenižší otáčky a při vrtání mazat strojním olejem, aby se nám vrták nezničil. Tímto způsobem jsem vyvrtal už mnoho otvorů i do železa a postupný vrták je stále jako nový.
Jak se připravit
Před samotnou výrobou šasí je třeba si důkladně projít schéma a naplánovat rozvržení součástek s ohledem na funkčnost přístroje. Je důležité aby se vše do krabičky pohodlně vešlo, a také třeba správné natočení patic elektronek vůči sobě, aby přívody k mřížkovým obvodům neprocházely kolem anod a VF obvody neměly přívody dlouhé přes půlku zařízení. Nejlepší je začít s konstrukcí až poté, co máte pohromadě všechny součástky. Důležité je si vše dobře naplánovat a rozvhnout si přesná umístění jednotlivých prvků. U konstrukcí s elektronkami a s montáží součástek na šasí platí dvojnásob známé pořekadlo "dvakrát měř, jednou řež", protože jen tak lze předejít problémům typu: "sakra proč to hvízdá", či "jak se dostanu k té součástce, když přístrojem nepropadne ani špendlík", nebo "který z těch tří drátů to asi bude", až po typické "kam jen přidám ten odbručovací trimr na žhavení". Dobré je rozvrhout i umístění pájecích bodů a součástky, které mají delší přívody, opatřit pevnou bužírkou která zlepší jejich fixaci na místě. U větších zařízení doporučuji odbastlení prototypu na „prkénku“ a až po jeho odzkoušení začít s výrobou vlastního šasí.
Na co si dát bacha a kde to všechno sehnat
Protože uvedené přístrojky slouží pouze pro radost, nejsou vybaveny vlastním napájecím zdrojem ale pouze zdířkami pro připojení zdroje externího. Používám stařičký napájecí zdroj Tesla BS-275. Pro častější používání je možné pořídit větší krabičku a zdroj umístit na společné šasí. U zesilovače bych doporučil jiné umístění elektrolytického kondenzátoru, tak aby byl dále od elektronek a jiných zdrojů tepla, protože se ohříváním snižuje jeho životnost. V uvedené konstrukci mi šlo spíše o vzhled a snažil jsem se zesilovač umístit do co nejmenší krabičky. I tak se po několikahodinovém provozu kondenzátor neohřívá na více než cca 40 stupňů, což je ještě v rozumných mezích. Pokud by byl ale zesilovač umístěn v uzavřeném boxu, je nutné kondenzátor umístit co nejdále od zdrojů tepla. Samozřejmě je možné i použití moderních kondenzátorů, které se vejdou pod šasí přístroje kde není teplota tak vysoká. Uvedená konstrukce slouží pouze pro zábavu a tak jsem raději použil starý kondenzátor který vzhledově k zařízení "líp pasoval". U audionu je důležité věnovat pozornost rozmístění součástek hlavně u VF části tak, aby přívody byly co nejkratší. Součástky je nutné rozmístit dle pravidel pro montáž VF zařízení. Také je důležité provedení rezonančního obvodu, pro nějž použijeme kvalitní vzduchový kondenzátor a cívku vineme na kvalitní kostřičku, nejlépe keramickou, a bez feritového jádra.
Pokud bude někoho zajímat provedení a počty závitů pro cívku do audionu, případně další podrobnosti, tak se jedná o zapojení ze sešitu číslo 3 edice Svazarmu," Stavební návody pro radiotechniku – Jednoduchý přijímač pro KV" [2].
