K této úvaze mne vyprovokovala letošní dovolená. Prvně jsem si uvědomil jaký má vliv zaměstnání na chování člověka.
Moje žena již několik let pracuje jako manažer kvality v jedné velké továrně. A má mimo jiné na starost i ISO. Provádí interní audity a obhajobu ISO u pověřené instituce. Postupně se začal měnit její přístup k životu. Ilustruji dopad ISO na naší dovolenou.
Dříve jsme si opatřili mapy, jízdní řády, konzervy a vyrazili jsme po vlasti. Později přibylo pojištění na auto a shánění zahraniční měny. Dnes ale na dovolenou potřebujeme manuál. S trasou popsanou krok za krokem. Začíná to itinerářem staženým z internetu, pokračujeme příručkou nejlépe z nakladatelství Freytag & Berndt, eventuelně Olympia. Tyto příručky jsou bezesporu velice kvalitní. Ale nesmí se z nich stát dogma. A jsme u jádra věci. U mé ženy už nastane problém když máme jít trasu obráceně. Není to problém inteligence a ženského uvažování. Moje žena je velice inteligentní. Jinak by nemohla být chemickou inženýrkou. A v mapách se vyzná jako důstojník dělostřelectva. Není pro ní problém mě v autě navigovat přes půl Evropy. Navíc hlásí řeky, železniční přejezdy, tunely i hospody. Téměř profesionál. Problém je v tom, že nejedeme podle manuálu. A to je pro ní stejný prohřešek jako pro mne žlutozelený vodič připojený na fázi.

Pracoval jsem jako údržbář, servisák, energetik, vedoucí na různých úrovních a teprve nyní při pohledu zpět vidím jasně škodlivost ISO. Dřív se vyrábělo pro kvalitu a žádný výrobce si nedovolil vyrábět nekvalitní zboží. Dnes se výrobci kryjí normami ISO a vyrábějí šmejd. Hobby nářadí je dobré jenom na to aby bylo v garáži pěkně na očích a vzbuzovalo u sousedů závist. Úhlová bruska mi vydržela patnáct minut. Poté vzplála jasným plamenem. Nohou jsem vykopl přívod ze zásuvky a brusku odhodil do sudu s vodou. Při reklamaci mi výrobce odepsal, že tento výrobek není určen pro profesionální použití. Ale v krabici bylo při tom asi čtvrt kila papírů čemu všemu bruska vyhovuje.

Jednou jsem dělníkovi vytknul nekvalitní práci, přiběhl za mnou kontrolor a přesvědčoval mě že dělník za nic nemůže protože pracuje podle ISO. Když jsem znovu s tím dělníkem mluvil, dozvěděl jsem se že ví jak vyrábět dobře a kvalitně (vždyť to dělá celý život) ale všichni ho vyhnali protože by museli přepisovat všechny papíry a zato to nestojí.
To jsou názorné příklady jak ISO likviduje kvalitu, odpovědný přístup k práci a iniciativu lidí. K tomu ještě přistupuje stupidita některých auditorů. Dostal jsem nápravné opatření protože jsem neměl v údržbě skladové karty. Nikoho už nezajímalo že není sklad. To bych mohl ale pokračovat téměř do nekonečna. Jistě všechno je v lidech. Ale lidi se chovají podle toho jaké mají podmínky. A také podle toho jak jsou vychovaní.

Proto považuji za velice nemravné, že výrobci iluzí jako herci, zpěváci, a módní sportovci jsou na vrcholu společenského žebříčku a o lidech kteří něco dovedou se neví. Nebo se nechce vědět. Myslím že by neškodilo trochu středověkého chování. Vážit si víc vědců, lékařů, učitelů, inženýrů, dělníků a zemědělců. A při návštěvě komediantů si přepočítat slepice a druhý den je poslat dál do světa. Myslím komedianty, ne slepice. Protože mezi herci, zpěváky a módními sportovci je podle mne profesionálů neskutečně málo.

Je nutné od malička vštěpovat dětem že jsou profese které lidi živí a jsou profese pro srandu. A podle toho mají mít společenskou vážnost i odměňování. Ale to je téma už na hony vzdálené od ISO.