9001 Formikarium 25.04.2023

Mravenci pro mne to byli vždy tvorové kteří mi páchali jenom příkoří. Na vodě mi sežrali co mohli. Chleba obalený mravenci je, alespoň pro mne, nepoživatelný. Ve stanu postaveného poblíž mraveniště se také moc klidně nevyspíte. Zbavoval jsem se jich jak jsem jenom mohl. Za to od nich přišla pomsta. Nájezd Faraonů do mé domácnosti v paneláku. Ale i tam jsem si s nimi poradil. Na radu mého přítele jsem potrubí u průchodů ve stoupačce utěsnil skelnou vatou a vše řádně opatlal tehdejší zubní pastou Fluora. A byl pokoj.
Až loni přišel Tomáš, můj prostřední vnuk s nápadem pěstovat mravence. Všichni jsme byli proti. Nicméně si Tom sehnal dvě zkumavky a do každé strčil jednoho mravence, údajně oplodněnou královnu. Po měsíci chov neúspěšně skončil a všichni jsme si oddychli a doufali, že tím to skončilo.
Byl to omyl. Tomáš se pilně učil a v březnu se ozval už s konkrétním požadavkem: chovat mravence Messor Barbarus - zrnojedy. Přesné požadavky na jejich mraveniště s arénou a záchodem. Zbývala už jen maličkost, všechno technicky dořešit a vyrobit. Upřený pohled a žádost: dědo, pomůžeš mi? Nešlo to odmítnout a tak začal příběh.

Formikárium

Na počátku byl Ytong. I přišel děda a odřízl první kus. Tím to všechno začalo.
Dočetli jsme se, že mravenci Messor Barbarus, v hantýrce pekaři, potřebují formikárium velikosti M. Doprčic, co to je? Nakonec jsme se dopracovali k zjištění, že nejmenší vyráběný rozměr tohoto formikária je 103x63x16 mm, otvory pro spojovací hadice mezi jednotlivými díly jsou ø 10mm. Tomu odpovídá hadice 10x1 - vnitřní průměr 8mm, označovaná netechniky jako 10/8 mm. To bylo první konkrétní zjištění.
No jo, ale jak formikárium vyrobit. Nákup jsme zavrhli už v prvním kole. Dál vypadlo formikárium s želatinou. Nad sádrovým vyhrál Ytong. Vyvstala ale spousta dalších otázek.

  1. Jaký mají mít rozměr chodbičky. Jednoduchá odpověď: aby jimi prolezla královna. Jak je ale velká? Dlouhá je údajně 18 mm, výška je kolik? Proměření fotografií, krátký test z trojčleny a vychází 6 mm.
  2. No jo, ale co komůrky? Výška komůrek nemá být vyšší než dvě královny nad sebou. Výška bude tedy stejná pro komůrky i chodby, 10 mm. Komůrka by měla měla vejít do prostoru a x a, kde a bude rozměr dvou až tří královen za sebou. Vychází nám to zhruba na 35 až 55 mm. 55 mm považujeme za maximální rozměr a děláme i komůrky podle toho jak to vyjde.
  3. Jak frézovat Ytong? Nejprve jsem flexou kolmo odříznul hrot vrtáku ø 9 mm. S takto vzniklou frézou jde Ytong velice dobře obrábět. Pokud máte stolní vrtačku, je frézování formikária velice snadné. Vzniká ale spousta jemného prachu který vleze úplně všude a špatně se uklízí. Slušně ucpe i filtr průmyslového vysavače. Proto jsme Ytong frézovali venku před garáží. Je výhodné, pokud frézování děláte ve dvou lidech. Jeden ovládá výškové nastavení vrtačky, druhý posunuje při frézování Ytongový polotovar podle nakresleného motivu. Motiv kreslíme tužkou. Po skončení ho lehkým přebroušením na skelném papíru odstraníme. Na závěr je dobré formikárium vyfoukat kompresorem, nebo alespoň vyluxovat.
  4. Zvlhčování. Někdy je u formikária jedno zvlhčovací místo, u jinde dvě. Proč? Aha, u zrnojedů musíme udělat jenom jedno, protože v suché části se budou skladovat zrnka na výrobu chleba. Nic v zásobárně nesmí plesnivět. Zvlhčovací prostor je to hlubší oválné vybrání bez chodbiček úplně vlevo. Další otázka je, jakou dát náplň do zvlhčovacího prostoru. Vatu? Molitan, nebo něco jiného? Nakonec to vyhrál Perlit. Je to přírodní netoxický materiál s ohromnou savostí a hlavně je to keramika která neplesniví. Chytré stránky píšou, že první množství má být 1,5÷2 ml převařené vody. Další dolití po pěti až sedmi dnech, správné množství dá jenom praxe.
  5. Větrání je další věc na kterou se nesmí zapomenout. Tomáš nechtěl průchozí formikárium s centrální chodbou přes kterou jde hnízdo větrat. Proto jsem vyřízl do Ytongu na dvou protilehlých místech větrací otvory. Tlouštka řezného kotoučku je 0,25 mm, průřezy jsou tři nad sebou. I když je skutečná výška otvoru větší, doufám že tudy nic neuteče. Pokud bude větrání intenzivní, mravenci si určitě část průduchů zaslepí. Provedení je vidět na úvodním obrázku. Tady se ukázal první problém. Při dalších pracech se tato část zbortila. Vadné místo jsme vylili sádrou a zabrousili. Nové větrací otvory v jiném provedení jsou na stejných mistech, pro jistotu pod úhlem asi 45° v nezeslabeném Ytongu. Prostupy jsou zajištěné nerezovými síty s oky 0,75 x 0,75 mm z kuchyňského cedníku, vytvarované na vrtáku ø 9 mm. Vnější průměr je zkalibrovaný protažením síta otvorem ø 10 mm.

  1. Čím formikárium zaklopit? Já jsem prosazoval sklo, Tomáš plexi. Vyhrálo plexi. Z čeho jsem ale neustoupil bylo jeho upevnění. Žádné lepidlo, ale poctivé přišroubování. Tam je ale trochu problém. Nerezové vruty do sádrokartonu jsem nikde nenašel, normální vruty do dřeva v Ytongu špatně drží. Pokud použijete hmoždinku, zeslabená stěna Ytongu se roztrhne. Nezbývá než sáhnout do historie a vzpomenout si na to, co naši dědové uměli a my jsme zapoměli. Nezničitelné hmoždinky vlastní výroby které můžeme opakovaně používat.
    1. Nerezové vruty 5x30/A2 s půlkulatou hlavou ovineme do závitů hliníkovým drátem vhodného průměru, necháme kus rovného drátu, ten po zalití zabrání protočení. Potom vrut vyšroubujeme a potřeme vhodným separátorem. I na epoxydy používám jako separátor samoleštící vosk na linoleum. Vytvoří tenkou a odolnou vrstvu. Po zaschnutí separátoru nasuneme plastové podložky cca 20x20 mm s otvorem podle průměru vrutu a našroubujeme hliníkové "závity". Měď na závity ne, koroduje a vytváří jedovatou měděnku!
    2. V místech ve kterých přišroubujeme krycí plexisklo uděláme průchozí otvory, do nich zasuneme vruty s podložkami. Formikárium otočíme a ze spodu vruty zalijeme sádrou. Po zaschnutí vyšroubujeme vruty, podložky vyhodíme a na plexi si označíme místo pro vyvrtání otvorů pro šrouby a otvor pro vlhčení Perlitu. Pro přišroubování plexi volíme nerezové vruty s válcovou nebo půlkulatou hlavou. Zapuštěné vruty jsou sice vzhlednější, ale boční namáhání plexi způsobené kuželem hlavy často způsobí prasklinu v plexiskle. Nejvíc jsou ohrožené rohy.
    3. Plexi má mít červenou barvu. Na tu je mravenčí oko necitlivé a proto je v hnízdě pro mravence tma. Plexi máme ale čiré. Červená folie přes plexi je opět dostupná prakticky jenom v metráži za dost peněz. Jako nouzové řešení zatím poslouží zalaminovaný červený obal na sešit A5. Snad časem seženeme něco lepšího. Červené plexi jsme nechtěli protože po odejmutí folie jde přes čiré plexi dobře fotit.
  2. Nátěr Ytongu vodotěsnou barvou jsme zavrhli pro možné pronikání škodlivin do hnízda. V každé barvě, i v té vodou ředitelné je určité procento lehkých uhlovodíků. Pak se mi ale rozsvítilo. Babička nakládala vejce do vodního skla.Vydržela i několik měsíců a potom se dala bez problémů požít. Vodní sklo se stále používá ve stavebnictví i jako lepidlo. Elektronku k uvolněné patici asi ničím jiným nepřilepíte. Proto jsem spodek a hrany formikária ošetřil vodním sklem [1]. Při testech jsem zjistil, že i přes nátěr spodní strana vlhne. Asi je Ytong vodním sklem málo nasycený. Než udělat voděodolnou podložku je lepší opatřit formikárium nožkami a nechat spodní stranu odvětrávat, tak zamezit tvorbě plísní. Použil plastové nožky které používám na malé přístrojové skříňky.
  3. Samostatná kapitola je upevnění propojovací hadice. V každém případě musí jít o spojení rozebíratelné, ale musí klást při rozpojování určitý odpor. Obavy byly zbytečné. Vstupní otvor v délce asi 20 mm jsem předvrtal vrtákem ø 8 mm a zkalibroval vrtákem ø 10 mm. Hadice jde dobře nasunout a vypadnutí nehrozí. Vnější hrany otvoru jsou zpevněné vodním sklem.

Ještě musím dodat vnější rozměry, 250x145 mm, výška 50 mm, plexisklo ≠ 3mm.

Aréna

Říkám tomu dvorek nebo výběh. Když slyším aréna, představuju si okamžitě gladiátory. A že by mravenci volali "AVE, IMPERATOR, MORITURI TE SALUTANT" je blbost. Takovouhle hovadinu můžou volat jenom lidi.
Výběh je z nezaklopené plastové misky s mastkovou bariérou, půdorysem 100x170 mm a vnitřní výškou 50 mm. Plastové hadičky 10x1 mm do hnízda a na smetiště jsou zasunuté do sádrového vyústění. Lepení tavnou pistolí bytostně nesnáším. Ne nadarmo se tavné pistoli přiléhavě přezdívá "blemtačka". Ve výběhu je alespoň neumělá imitace přírodního terénu ze sádry smíchané s pískem. Na tomto podkladu je malá vrstva nezpevněného písku. Ve výpiscích mám,že mravenci ho potřebují na něco v souvislosti s kotony. Bohužel jsem si nepoznamenal důvod.
Součástí výběhu musí být také napáječka. Mravenci Messor Barbarus mají ale jednu necnost. Můžou se bez problémů utopit. To jim napáječka nesmí dovolit. Nepříjemné je, že se množství vypouštěné vody mění v závislosti na obsahu vzduchu v zásobníku. Napájecí část má pozvolný sklon ke středu napáječky. Při větším množství vody je tu prostor pro rozlití na sádrový podklad. Ten má poměrně velkou odparnou plochu, neměly by proto vznikat problémy.

Smetiště

Je mi záhadou jak mravenci zjistí, že odpad má přijít zrovna sem. Budiž, necháme se překvapit. Vchod by měl být asi hned vedle vchodu do formikária. Mravenci se tak nemusí dřít daleko s odpady. Aby se dalo smetiště dobře čistit, není v něm vůbec nic. Holá miska s mastkovou bariérou. Spíš to vypadá jako malý chemický kriminál.

Co dál?

Zatím nic. Čekáme až k nám dorazí mravenci. Potom možná bude pokračování.



Poznámky

  1. Drátěné hmoždinky. Mají větší nosnost než plastové. Po vyšroubování je hladká stěna a po malování je připravený drátěný "závit" pro opětovnou montáž. Závit se obtočí po celé délce měděným drátem a přes to se udělá několik závitů "na divoko". Do vykropeného otvoru ve zdi se dá sádra, šroub s drátem se ponoří do řídké sádry a vtlačí do otvoru, do druhého dne se nechá zaschnout. Na takových hmoždinkách s podstatně většími vruty mi už visí asi třicet let v kuchyni skříňka s porcelánem. Jeho váha bude určitě něco přes metrák. Hmoždinka musí být zavrtaná v cihlách, ne jenom v omítce! To mne, mimo jiné, naučil můj děda. Tyto hmoždinky používal už ve dvacátých letech minulého století.
  2. Ytong jde sádrou perfektně opravovat. Pro příště, nechávat kraje na obvodu Ytongu podstatně robusnější. U šroubů nechat neztenčený Ytong v poloměru cca 15mm. Při slabší stěně plexi lepit. Výška formikária je zbytečně velká. Úplně by stačilo asi 30 mm.
  3. Jsem zvědavý jak dopadne experiment s vodním sklem. Mělo by to být bez problémů. Natřená je spodní část a boky do výše 10 mm. Natřené jsou zvenčí i hrany prostupů. Zatím to vypadá dobře. Ytong sice stále vlhne, ale je pevnější, nepráší a nestírá se. Víc zkušeností časem.
  4. O mravencích je toho na internetu moc. Nemá cenu na všechny stánky dělat odkazy. Jenom jedna vyjímka, nejvíc nám do začátku daly videa Antczech a stránky Formikaristika. Myslím, že oba odkazy směřují na téhož autora.

Přílohy, literatura, odkazy

[1] Vodni sklo, bezpečnostní list