Moje první měření elektronek jsem postavil asi v roce 1959, za vydatné pomoci mého dědy. Stavěl jsem podle časopisu Elektronik 11/1949 [3]. Byla to doba kdy éra elektronek vrcholila. Později jsem k měření používal k mé plné spokojenosti podobný přípravek jako je popsaný v [1]. Je naprosto univerzální, o elektronce jsem se dozvěděl víc než na BM215.
Elektronky občas potřebuji měřit s netypickými paticemi a netypickými parametry. Proto vznikly různé doplňky. Jedná se třeba o měření charakteristiky při anodovém napětí 12V, nebo měření tužkových elektronek. Jako příklad vyrobeného příslušenství uvádím redukci pro elektronky s paticí typu RV12P2000.

Redukce RV

Pro sponí část redukce jsem použil sníženou patici americký oktal. K němu jsem přilepil epoxydem upravenou patici k RV12P2000. Vývody k patici jsou vedené středem. Aby při vysouvání nebylo namáhané tmelení baňky, je v klíči oktalu vyvrtaný otvor ø 3,5 mm, kterým jde elektronku vysunout. Pro zpevnění oktalové patice je vnitřek částečně vylitý epoxydem. Protože je elektronka v redukci zasunutá obráceně, jsou i její vývody o proti obrázku zrcadlově převrácené. K redukci pro RV12P2000 patří pochopitelně i karta pro zkoušení na BN215A. Na zkoušeči jsou patice číslované při pohledu na elektronku ze spodu, jak je obvyklé v každém katalogu. Čísla u patice odpovídají pozici na horní části kolíkového pole. Pro měření stejnosměrným anodovým napětím se zapojí jenom kolíky v horní části karty. Na spodní části se podle potřeby zapojí pouze žhavení. Karta je platná jenom s mojí redukcí. Při zkoušce se objevila závada na starém unaveném klipsu pro připojení čepičky. Už je vyrobený nový z velkého krokodýla a spolehlivým kontaktem.

Problémy

Je známé, že u BM215 je anodový obvod napájený střídavým napětím z transformátoru, druhé mřížky jsou napájené dalším zdrojem střídavého napětí. Anodový proud je jednocestně usměrněný, na jeho tvar má vliv výstupní charakteristika elektronky, měřidlo indikuje střední hodnotu průběhu. Anodový proud Ia není stejný jako proud naměřený se stejnosměrným napájením. A tak dále. Problémy jsou shrnuté v [11].

Další problém je, že na BM215A nejde zjistit šum elektronek a ani mikrofoničnost. Vypadá to, že u nových elektronek se mikrofoničnost vyskytuje poměrně často. Nevím, používám staré elektronky. Pokud chceme těmito záležitostmi zabývat, musíme se smířit s tím, že BM215 použijeme jenom jako držák patic. Je to kruté, ale je to fakt. Asi na BM215 necháme zjišťování zkratů a žhavení, pochopitelně mimo bateriových elektronek. Ty se žhaví stejnosměrným proudem.

Konstruktér byl profesionál, který uvažoval s dalším využitím. O tom svědčí zdířky na horní části panelu. Ty jsou při normálním provozu k ničemu, pro další využití jsou ale k nezaplacení. Z nich použijeme pro připojení ve spodní řadě všechny mimo A2, z horní řady jenom zdířku 3, na které je záporné napětí -48V pro napájení G1 a zdířky 2 a 4, které jsou spojené s katodou.

1. Zkouška připojení elektrod - s nažhavenou elektronkou přezkoušíme elektrody postupně doutnavkovou zkoušečkou. Všechny elektrody mimo žhavení a katody jsou odpojené a ostatní postupně připojujeme na napětí přes doutnavkovou zkoušečku z bezpečného střídavého zdroje, viz [6] - zdířka TEST R. Doutnavková zkoušečka musí svítit. Zkoušená elektroda supluje v tomto případě anodu. U BM215 se na nepřipojenou elektrodu usuzuje z vedlejších příznaků. Podle mého závada spíš teoretická, ještě jsem se s ní nesetkal.
2. Charakteristiky elektronky
   1. Při konstantním napětí anody i druhé mřížky a při změně napětí první mřížky získáme hodnoty pro převodní charakteristiku elektronky.
   2. Při konstantním napětí první mřížky a změně anodového napětí to budou údaje pro anodovou charakteristiku.
   Tímto způsobem můžeme párovat elektronky na základě shodnosti parametrů ve zvolených bodech charakteristik. Jako příklad charakteristiky elektronky 6F31, jak je kdysi uvedla Tesla Rožnov.
3. Mikrofoničnost elektronek - anodu elektronky napájíme přes odpor nebo přes tlumivku. Za kondenzátor (musí být minimálně na 500V) zapojíme vysokoohmová sluchátka, nebo použijeme sledovač signálu. Poklepem na elektronku můžeme zjistit jestli je elektronka mikrofonická.
4. Strmost elektronky - pro orientační měření dostatečně vyhoví změna mřížkového napětí ΔU_G1=1V. Potom změna anodového proudu je přímo strmost elektronky v mA/V v dané oblasti charakteristiky.
5. Snímání charakteristik osciloskopem - tady bych byl trochu skeptický a opatrný. Stačí malá chvilka neopatrnosti a máte na problém zaděláno. Nejspíš odejde váš paměťový osciloskop, v nejhorším případě i počítač. Neobejdeme bez bezpečného přípravku s děliči a omezením výstupu snímaného napětí. Zobrazení na elektronkovém osciloskopu je vhodné jen pro demonstrační účely. Z malé obrazovky s necejchovaným rastrem nic použitelného nezískáme. Pokud potřebujeme grafy občas, zbývá nám jen postupovat podle bodu 2. Je to spolehlivé s minimálním časem na přípravu a prakticky nulovým rizikem.
6. Regenerace elektronek - se provádí mírným přežhavením, kde musíme dávat pozor abychom nepřepálili žhavicí vlákno. Na to musíme dávat pozor zvlášť u bateriových elektronek s tenkým vláknem. Další možnost je regenerace zvětšením anodového proudu. Vše je podrobně popsané v [2]. S vyšší teplotou začne opět reagovat getr a vakuum se obnoví.
   Podle mne je ale lepší a jednodušší odpaření getru indukčním ohřevem. Podrobně je celý proces ukázaný na videu [12].