Epoxydové pryskyřice jsou na lepení mezi amatéry dost používané. Zvlášť dnes, kdy jsou k dostání epoxydová lepidla ve dvojitých pouzdrech kde se samy při vytlačování dávkují a jsou vytvrzená během deseti minut. Je to ale dost drahá záležitost. Já na míchání epoxydu používám odměrný kelímek který používala v šedesátých létech minulého století Tesla Strašnice. Je to konusová nádobka s ryskami. U každé rysky je uveden počet kapek tvrdidla pro správné namíchání. Je to vynikající pomůcka. Je tu ale jedna nepříjemnost. Doprava pryskyřice do kelímku. Její konzistence tekutého medu je při nalévání problém. Proto jsem u plastové injekční stříkačky odřízl nástavec pro jehlu a kelímek zkusil naplnit upravenou stříkačkou. Šlo to nyní bezvadně, kónus pro nasazení jehly měl dost malý otvor. Teď byl už jen krok k výpočtu dávkování bez počítání váhových jednotek. Výrobcem je předepsáno dávkování 7 hmotnostních dílů tvrdidla na 100 hmotnostních dílů epoxydu. To je pro přípravu malých množství velice nepraktické.
Po změření obsahu nádobky k jednotlivým ryskám mi vyšlo dávkování 2,5 kapky tvrdidla na 1ml epoxydu. Při pomalém kapání jde vzhledem k osmotickému napětí kapaliny považovat obsah kapky za konstantní. Poměr tedy vypočítáme podle jednoduchého vzorečku:


Teď už jenom zbývá stříkačkou nabrat potřebný objem epoxydu a kapátkem do něj dodat odpovídající množství tužidla. Nevytvrzené lepidlo jde omýt acetonovým ředidlem na nitrolaky (C6000).

V historicky dávných dobách, kdy jsme laminovali žebrovky (dřevěné kanoe potažené plátnem), přidávalo se do rozmíchaného epoxydu acetonové ředidlo. Epoxyd tím pádem do skelné tkaniny lépe zatekl. Vždy šlo ale o tenké vrstvy a aceton se zřejmě odpařil ještě dřív než nastala polymerizace. Laminovalo se totiž výhradně v létě a na otevřeném prostranství. Ale to už je úplně jiný příběh.

Co na to Franta OK2FJ?

Ahoj Jardo
Přečetl jsem si tvůj článek o Epoxy 1200 a vzhledem k tomu, že toto naprosto geniální lepidlo, a zároveň odlévací hmotu úspěšně používám už 35 let, trošku bych taky přispěl.
Především k onomu poměru - kdysi jsme to vážili na laboratorních vahách, a vyšlo nám přesně 2 kapky tvrdidla P1, nebo P11 na 1ml pryskyřice. Od té doby to tak používám a výsledek je perfektní. Z oné 35 leté zkušenosti vím, že čím více se dá tvrdidla, tím rychleji směs vytvrdne, ale výsledná tvrdost je nižší! Když se to přežene moc, vznikne "gumový" spoj. Při použití 2 kapek vznikne krásně tvrdý odlitek, který se velmi dobře opracovává- při broušení vzniká prach. Při větším množství tvrdidla se již opracovává hůř, až do stavu, kdy při broušení se místo obrušování trhá.
Vzhledem k tomu, že Epoxy používám i k odlévání různých "věcí", jako například atypických konektorů, případně větších výrobků- http://www.radio-foto.net/foto/Grip.php, upozornil bych na problematiku míchání větších objemů Epoxydu, odhadem tak nad 1 dl, kdy je vhodné pryskyřici po odlití chladit, protože při míchání VŽDY vzniknou ve směsi bublinky, a u větších objemů namíchané směsi dojde po několika minutách až desítkách minut [podle okolní teploty] k prudkému nárůstu teploty namíchané směsi díky chemickému procesu uvnitř a prudkému zvětšení vzduchových bublin, zpěnění, a téměř skokovému vytvrzení této "pěny".
Dále pro ty, kteří touto hmotou odlévají, doporučuju barvit přímo Epoxy, čímž se docílí již barevného odlitku. Jako ideální barvivo jsem vyzkoušel a léta používám, prášková barviva do betonu. Jsou levná, a velmi "vydatná". Do 2 dl pryskyřice stačí bohatě 1/2 kávové lžičky tohoto barviva! Prodávají se v prodejnách s barvami v 1/2kg pytlíku.
Pokud někdo skladuje Epoxy doma déle, DOPORUČUJI tvrdidlo přelít do skleněné lahvičky, protože po delší době skladování v originální plastové lahvičce se na této lahvičce začnou tvořit puchýře, a začne "propouštět". Navíc se v tvrdidle částečně rozpouští, což způsobí, že namíchaná směs s použitím takového tvrdidla není čirá, ale je mléčně zakalená. Nicméně vytvrdne bez problémů.
Franta OK2FJ                                                                                                                         Díky, Jarda (cjb)